Pohoří na Šumavě bývalo největším městečkem v okolí. Z původních staveb tu ale dodnes zůstalo jen torzo kostela a hřbitov. Ostatních pár domů už bylo nově vybudováno po roce 1990.
Prvním osídlením v blízkosti Pohoří byla skelná huť v Šancích, kterou dal roku 1695 vybudovat hrabě Filip Emanuel Buquoy. Samotné Pohoří postupně vznikalo podél silnice do Freistadtu od roku 1758, kdy se tu začala budovat na dominikální půdě první stavení. Rozvoj osady byl dosti rychlý, takže o čtyřicet let později měla už 68 domů se 116 rodinami. Od roku 1802 bylo Pohoří samostatnou farní obcí. Po roce 1848 Pohoří mělo katastrální výměru 2636 hektarů, kde byly započítány ještě Berau (Stadlberg), Šance (Schanz), Kaplucken, Janovy Hutě (Johanesthal), Skleněné Hutě (Bonaventura), Stříbrné Hutě (Silberberg), Jiřice (Georgendorf), Pavlína (Paulina). Podle sčítání lidu z roku 1890 mělo 186 domů se 1323 obyvateli (1077 Němců a 246 Čechů). Po druhé světové válce byli občané německé národnosti, tvořící většinu místní populace, odsunuti. Po roce 1951, kdy zde žilo asi 70 obyvatel, se obec stala součástí hraničního pásma. Po roce 1955 zde bylo 23 domů obývaných 72 lidmi. Ještě na konci šedesátých let zde žilo asi 35 obyvatel a vedla sem autobusová linka z Trhových Svinů. Roku 1978 už osada neměla žádné trvalé obyvatele a většina zbylých domů byla zbořena armádou. V roce 2009 tu byly 3 novostavby a 2 starší domy, z původní zástavby zbývalo pouze torzo kostela a hřbitov. Po roce 2011 pokračovalo obnovování obce v podobě výstavby nového domu na místě bývalé fary, a také byla opravena východní část kostela, přistavěna ochranná zeď a obnoveny venkovní omítky.
